O víně

>> Žil kdysi jeden moudrý král,

který náramně miloval víno. Velice se jednou rozhněval, když viděl jednoho z dvořanů, jak leje do hrdla pohár vzácného vína jako do sudu. I zavolal si dvořana k sobě a takto k němu promluvil?: 'Pane, když se podává víno tak dobré, jako je toto, pozdvihneme sklenku vína k oku a obdivujeme jeho jedinečnou barvu a jiskru, potom dopřejeme nosu, aby se načichal jemných vůní, načež vezmeme malý hlt na jazyk. Víno necháme zahřát teplem úst, aby se rozkvetla kytka, a nosohltanem, aby nám ještě jednou zavonělo. Doušek pak převalujeme po jazyku, aby i tento poslední kritik měl možnost víno posoudit, trošce vína dáme sklouznout do hrdla, aby se poznalo, jak víno hrdlem prochází, sklenku s vínem postavíme na stůl - nu a pak teprve o víně mluvíme!'...<<

Úryvek z knihy Nový brevíř o víně, autor Jindřich Hauft